In memoriam

DORIAN Z LIPNÍKA ("Dor")

Dorian byl můj první pes a jako každá první láska je nezapomenutelný. Byl to krásný zlatý boxer bez odznaků, atlet a sportovec, nadšenec do jakékoliv činnosti celou svou duší. Měl úžasnou boxeří povahu – byl to sebevědomý a tvrdý pes, přitom ale vyrovnaný, bezproblémový, nekonfliktní a společenský. Měl rád lidi, a přesto byl schopen svoji rodinu bránit tvrdě a nekompromisně. I přes těžkou dysplazii byl celý život nesmírně akční. Miloval obrany a aportování čehokoliv do roztrhání těla. Doplatil bohužel na svoji fyzickou tvrdost a odolnost, když jej v sedmi letech postihla torze žaludku a on až do posledního okamžiku nedal najevo, že se děje něco špatného.

XANTHOS LUMARKO ("Bad")

Badík byl naším psím kamarádem v letech, kdy byly děti malé a na velkého psa by proto nezbývalo moc času. Přestože vážil pouhé 2 kilogramy, byl to plnohodnotný pes se vším všudy. Měl na čivavu vynikající vyrovnanou povahu a zdravé sebevědomí, byl společenský, veselý a díky své kapesní velikosti s námi cestoval naprosto všude. Dodnes na něj vzpomíná náš veterinář jako na úžasně vychovaného malého pejska se vzorovou poslušností. Jedinou jeho nectností bylo samovolné opouštění auta pokaždé, jakmile se zastavilo a otevřely se dveře – zřejmě nikdy nechtěl zůstat pozadu mimo dění...

BOHEMUS OD KOBYLÍHO POTOKA ("Sam")

Sam byl první knírač, který přestoupil náš práh. Měl nahradit prázdné místo, které zůstalo po smrti Bada. Původně jsme uvažovali o velkém knírači, ale zdravý rozum naštěstí zvítězil a nakonec jsme pořídili do paneláku střeďáka. Samozřejmě černého, aby se našemu ideálu co nejvíce přiblížil.

Sam byl pořizován jako rodinný pes k dětem bez jakýchkoliv kynologických ambicí. Nakonec to ale stejně dopadlo jinak, protože mějte doma psa a nic s ním nedělejte. Takže Sam se stal prvním kníračem v republice, který složil těžkou třísetbodovou zkoušku ZPU-S. Přitom vůbec nebyl pracovním psem, ani nepocházel z pracovních linií, to jen pro moji radost a kvůli mně byl ochoten dělat věci, které by ho jinak sotva zajímaly. Byl naší vstupenkou do světa kníračů. Dal mi vysokou školu psovodskou, protože to s ním občas vůbec nebylo jednoduché. A neuvěřitelně nás miloval.

FÍK MAXIPES DROBEČEK ("Fík")

Fíčka jsme pořizovali jako kamaráda pro Sama, abychom vyléčili jeho neutuchající touhu po psím parťákovi. Fíček byl velmi jemný, senzitivní pejsek s citlivou dušičkou. Dlouho jsem k němu hledala cestu, abych s ním mohla pracovat a zároveň ho nestresovala přílišnou drezúrou. Nakonec jsme se spolu věnovali stopám a rekreačně agility, kde se mohla uplatnit jeho pracovitost a samostatné rozhodování. I přesto, že Fíček nebyl bůhvíjak chytrým a talentovaným pejskem, mockrát dokázal překročit svůj stín a udělat kvůli mně nemožné. S hanbou se mu dnes omlouvám, že mi byl lepším psem než já jemu pánem. Bohužel si už nestačil užít zaslouženého psího důchodu. Týden po složení zkoušky FH1 zemřel na perforaci jícnu.